SEMO Mangold řapíkatý Lucullus

Mangold je dvouletá cizosprašná rostlina, kterou řadíme mezi zeleninu první tratě. V prvním roce na ní vyroste růžice velkých nejčastěji zelených listů. V druhém roce, pokud v našem podnebí vůbec přezimuje, ihned na jaře vyroste do květu. Mangold je mnohými považován za druh špenátu, ale není tomu tak. Můžeme se setkat se dvěma druhy mangoldu, pěstují se totiž řapíkaté odrůdy připomínající čínské zelí a listové odrůdy připomínající vzhledem špenát. Řapíkaté odrůdy mají silné řapíky (až 5 cm široké), které se upravují podobně jako chřest. Řapíkatý mangold může mít řapíky čistě bílé, světle zelené, nažloutlé, sytě červené či dokonce lehce dofialova. Listy jsou světle nebo tmavě zelené. Listové odrůdy mají úzké řapíky a mohutné listové čepele používané jako špenát. Listový mangold je sytě zelený a opravdu lze zaměnit se špenátem. Je ovšem, ale mnohem zdravější než špenát, a to zejména proto, že neobsahuje tolik kyseliny šťavelové. Zato obsahuje mnoho vitamínu C, jehož množství, ale může klesnout neopatrným zpracováním. Dále pak obsahuje vitamín B, E a A. Z minerálních látek nám mangold nabízí vápník, draslík, hořčík, fosfor a železo. Protože je příbuzný s řepou, obsahuje prvek betain. Betain je spolu s dalšími složkami účinný proti kornatění cév, aktivuje činnost jater a brání jejich tukové degeneraci. Mangold také mimo jiné podporuje tvorbu a vylučování trávících šťáv a je velmi účinný v prevenci nádorových onemocnění. Mimo to má příznivé účinky na látkovou výměnu a posiluje nervový systém. Pročisťuje krev a díky obsahu železa se doporučuje při chudokrevnosti. Je vhodný i při redukčních dietách, protože je nízkokalorický, 100 g mangoldu obsahuje jen 59 kJ. Jedinou nevýhodou této zeleniny může být mírně projímavý účinek, proto i zde platí - všeho s mírou. Z pěstitelského hlediska není pěstování mangoldu nikterak složité. Výsev osiva se provádí až v druhé polovině dubna. Vysévá se do hloubky asi 3 cm. Po vytvoření pěti - šesti pravých listů na rostlinách se provádí jednocení. Na záhonech se nechávají pouze nejsilnější jedinci a ty se přihnojují ledkem. Půda se kolem mangoldu v průběhu vegetačního období kypří pravidelně. Zvlášť v suchém období se mangold neobejde bez zálivky, protože nedostatek vláhy u něj může způsobit nežádoucí vybíhání do květu. Snáší dobře i polostín a příznivý vliv na jeho růst má vyšší vlhkost vzduchu a vlhké půdní podmínky. Jeho pěstování je zvlášť vhodné v teplejších oblastech. V oblibě má půdu s vyšším obsahem živin. Lze jej pěstovat i na půdě hnojené chlévskou mrvou. Sklíze se postupně, po odřezání listů znovu obráží a poskytuje tak úrodu po celé vegetační období.

Charakteristika:

Mangold řapíkatý (Beta vulgaris L.var.vulgaris) - Lucullus

Obsah balení:
3 g (40 - 60 semen v 1 g, HTS 15 - 20 g) - ošetřeno proti houbovým chorobám: NE

Vlastnosti:
Odrůda Lucullus je řapíkatá odrůda mangoldu, určená k řezu, s širokými listy, tlustými žebry a s řapíky až 6 cm širokými a 2 - 3 cm silnými. Rostlina má světle zelené čepele listů a obrůstá. V roce poskytuje několik sklizní. Nevybíhá do květu.

Způsob výsevu:
spon 30 x 10 - 15 cm

Vegetační doba:
65 - 75 dní od výsevu do sklizně

Přehled doby výsevu a sklizně:
> výsev - březen, duben, květen
> sklizeň - červen, červenec, srpen, září, říjen

Postup při skladování mangoldu:
Mangold jako jiná listová zelenina není zrovna vhodná k uskladnění. Pokud je jej však třeba uskladnit, provede se to tak, že se odřezané řapíky vždy uchovají v lednici, nejlépe v plastovém sáčku, aby neovadaly. Sáček má být pootevřený, aby případná nadměrná vlhkost nezpůsobila hnití. Takto lze mangold uchovat až 5 dní. Pro případné skladování se nemají používat nažloutlé, nečerstvě vypadající listy. Listy (řapíky) se umývájí vždy až těsně před použitím.

Upozornění:
Tyto údaje jsou pouze informativní. Prodejce neručí za případný pěstitelský neúspěch.